Technická zdatnost je v našich končinách nadprůměrná. Větší část zámořských majitelů Uralů zvládne maximálně vyměnit olej a žárovku. Nekteří si sami nezvládnout ani zalepit gumu. Důležité je jen aby si každý dokázal poradit. Někdo si uprostřed pole vymění ložisko na klice jen s tím co vozí sebou, jiný si v každé situaci dovede zařídit odtah a opravu v servisu. Výsledek je stejný. Lidé se liší i v jiných směrech. Jedni udržují své leštěnky ve výstavním stavu za jakýchkoliv okolností, jiní na svých strojích vyjíždějí do míst kam dojet nelze. A navzájem se nazývají magory.
A co teprve na srazech! Lze tam potkat vyvrhele, kteří nepijou posvátný chmelový chléb národa našeho. A na opačné straně ještě horší případ, já, kterému nechutná slivovice! To bych měl být vyhoštěn ze všech moravských srazů a mělo by mi být odebráno vízum pro vstup i průjezd územím Moravy!
Všechny nás ale nakonec spojují tyto stroje a radost z nich. Takže vesele za řidítka!
Mooc hezky jsi to shrnul Michale a plně s tebou souhlasím. Podle mne je důležité, že tyhle změny pomohou fabrice najít nové zákazníky a tudíž přežít. Nedá mi to a musím se zde otevřeně přiznat, že kdyby mne tlačilo ve strožoku 400 papírů, tak bych do toho šel a nechal si dva stroje. Vážím si všech soudruhů, které jsem poznal a vůbec není až tak důležité zda jsou zdatní při opravách. Díky bohu je naše komunita tak pestrá, že na srazu si je vždy s kým pokecat a není to jen na téma techniky. Nehledejme to co nás rozděluje, ale to co nás spojuje!
