Ano, zestárli jsme. Každého jednou stáří dožene. Některé už dohnalo, některé zdaleka ne. Proto má dnes každý dost rozdílné představy o délce a náročnosti vyjížďky.
Mladá generace není. Kdo sledoval ceny ojetých Uralů v posledních mnoha letech, nediví se.

Ivane, obávám se, že bez vícestupňové vyjížďky ti bude už krátce po poledni třetina účastníků remcat, že už mají dost a další třetina, že jsme ještě nic zajímavého neprojeli. Nemyslím si, že jde udělat vyjížďka tak aby byla spokojena převážná většina účastníků.
Ohledně svačiny místo oběda na vyjížďce, nápad je to hezký, ale obávám se, že někteří účastníci jsou příliš pohodlní a odmítnou to. Za pokus to ale stojí.

Myšlenka, že Dněpr/Ural na vleku se stává vstupenkou na sraz, se dle mě zcela míjí s realitou. Na každý sraz, včetně těch, co bývaly pouze pro sovětské motocykly, poslední roky jezdí lidé na čemkoliv a jsou všude vítáni. U známých tváří je to samozřejmé, ale i lidé, kteří o pořízení Dněpra či Urala teprve uvažují. Občas někdo přijede pouze autem.

Ahoj. Na srazy moc nejezdím - asi celých 5 za 13 let s Uralem. Takže můj názor není potřeba brát nějak moc v úvahu nicméně obecně jsem pro delší vyjížďky - když už si udělám 3 dny čas tak se chci projet a klidně bez obědů , protože všude kde jsem byl bylo o jídlo na základně postaráno velmi dobře.

Ahoj,
dobře napsáno.

Srazy jsou línější – když se podíváte na Rajčatové fotky z roku 2008 a nyní, pochopíte proč.

Pár lidí se mi na srazu spontánně svěřilo, že přijíždí, aby se mohli setkat s podobně smýšlejícími kamarády a kamarádkami. Kdyby ne, tak projet se mohou v klidu sami doma.
Vyjížďka je super tím, že se můžete kochat a nemusíte řešit průjezdy, majitele pozemků a silové složky.
Tak musíte dávat pozor pouze na případné ťuknutí. Je fakt, že kvůli ťuknutí už taky jeden z nás přestal jezdit na srazy.

Svačina na lesní mýtině je super nápad, zní i romanticky – patří to jasně ke kultuře života se sajdou.
Perfektně vybavená sajda, se vším, co může být potřebné a dostat se do míst, odkud vás už nikdo nevyprostí, je minimálně pro mne a okruh mých kamarádů hlavní krédo.
Někdo svačinkou ušetří, někdo se nebude muset nervovat s problematikou míst u stolu, někdo může kanibalizovat ostatní.

Také ale naopak na některých srazech chci svou útratou podpořit vlastní organizaci srazu - bufetů Homolka, Šumava – když už se o nás starají. Někdy jim na konci nahrazuji piva, která s věkem nezvládnu objednat a vypít….

Vyskytl se i názor, že někdo prostě vyjížďku nepojede.
Časem, protože nemáme dorost, se někdo rozhodne, že přijede, pohovoří, probere poslední opravy a úpravy, popije, ráno dospí, pohovoří, popije, atd, až do neděle.
Když tedy pominu případy, kdy někdo má už v pátek tolik alkoholu, že v sobotu ráno nevyjede a tudíž ani přes víkend nemusí vykládat a zase nakládat.

Netvrdím, že to bude většina, ale víc lidí si bude v den vyjížďky vyřizovat různé montáže, testy a řešit záležitosti v okolí srazu - ale vše stále s pocitem, že jsou mezi svými.

Je to nezdvořilé vůči organizátorům, kteří si s organizací dali práci, ale důvodem je hlavně první věta shora.
Motocykl na vleku se stane vstupenkou, jak říká Jarda a patrně tomu tak postupně již je.


Zafunguje takzvaný tragický paradox úspěchu – to výjimečné, co vás dostane na vrchol a zpopularizuje se na konci zase stane příčinou vašeho sestupu.

Takže někdy ve 2010 se každý těšil, že se konečně někde drsně projede s kolonou sajdkár a moc jsme se neznali.
Nevěděli jsme, jaká to bude prča, lisovat sekerou v noci na pařezu osmi tunama čtyřkové kolečko na hlavní hřídel nebo vařit kyvku přes pivní flašku...
Teď po patnácti letech se známe, ale holt zase nám není čtyřicet.

Záměrně vynechávám klasickou námitku, že zničený diferák tehdy stál 1 600,- a teď 50 000,- Kč

Ahoj Jardo.
Dík za zapojení se do diskuze.
Terénu se nebojím, vždycky se snažím asfalt využít pouze k přesunu na další terén. Na vyjížďku po obědě mám od začátku stejný názor. Proto jsem zařadil oběd na Trumpetce až po vyjížďce. Přikláním se také k té svačině sebou, eventuálně někde zastávku na kafe.
Abych neodradil některé zájemce přijet na sraz, zařadil jsem letos i trasu pro leštěnky. Ale obávám se toho, že se časem začnou do této skupiny stěhovat dřívější bahňáci. Dobře to bylo vidět třeba na jaře u Pavelků, kdy na bahňácké vyjížďce bylo méně motocyklů, než u leštěnkářů. Ale viděl jsi sám, kolik lidí si vyzkoušelo jízdu do kopce u nás. A přitom nešlo o žádnou zabijárnu.
I když ve výsledku je to jedno. Kdo chce přijet, přijede a jestli pojede lešťenky nebo terén , to už záleží na něm. Rozhodujícím faktorem je, že vůbec přijede a uvidí se ostatními.
Takže, příští sraz - leštěnkáři, které povede Radek.
- bahňáci s tím, že se bude tlačit, popíjet kafe a svačit na mýtině v lese a na Trumpetku se vrátíme vyčerpáni po celodenním výjezdu. A uvidíme kolik nás bude.

Ahoj Ivane, Michale a ostatní,
normálně se diskuzí neúčastním, ale teď musím také přispět s trochou do mlýna. Michal má pravdu, že jsou srazy stále stejné a spíše lenivější. V pátek se všichni sejdou u toho pivka a kořalky a v sobotu už není energie jako za mlada. A navíc začínám nabývat dojmu, že mnoho lidí už jezdí jen na to pivko a motorku si udržuje jen jako vstupenku. Já osobně bych se přikláněl k variantě terénu, asfalt jen po nezbytně nutné dopravě k oněmu terénu a svačinu a vodu s sebou. My se Zdeňkou to tak děláme a vozíme si i malý kávovar s mlýnek na kávu, čili restaurace netřeba. Taková krásná zastávka v lese na mýtině, kde si dá člověk svačinu s kávou nemá vůbec chybu. Je mi jasné, že teď dostanu bídu od leštěnkářů a neteréních účastníků, ale je to jen můj názor. Když jedu na sraz tak se opravdu těším na vyjížďku, na zážitky s tím spojené (včetně pomoci si navzájem třeba někde v kopci) a rozhodně nechci jen o tom mluvit. Sám jsem dlouhá léta zápasil s jednokolkou, mnohdy jsem část vyjížďky absolvoval tlačíč vedle motocyklu, ale bylo to super.
A teď k organizaci samotné vyjížďky. Můj názor je ten, že když se vrátíme na oběd, následně přijde únava a již nikdo nevyjede. Takže sváču s sebou a nepřipravovat se o čas. Když někdo nebude chtít terén, určitě se to dá objet a může se na nás koukat někde na kopci, jak se pod kopcem trápíme
Co se týče kultury, tak to je pro mě sama příroda, lesy a vůně rostlin, muzea moc nevyhledávám ,jen možná technická, ale to by ten víkend muset trvat o pár dní víc.
Takže Ivane, neboj se terénu
Jarda J.

Dobře Michale,
uvidíme, jestli někdo s něčím přijde a máme rok na to něco vymyslet. Pokud ale uděláš dopoledne vyjížďku pro všechny a vrátíš se na oběd, potom eventuálně odjedou bahňáci na terénní vyjížďku, zase zůstanou v kempu už od oběda do večera leštěnkáři.
A vyjížďku terénní pro bahňáky po společné vyjížďce a potom ještě najít terénní vyjížďku pro skalní teréňáky, to už je docela fuška dát to dohromady.
Hlavně myslím najít trasy.
Vidím asi takové řešení : a) Trasu pro leštěnky, vzít si sebou svačinu, návrat do kempu okolo 15.00. - 16.00. jídlo na Trumpetce.
b) Trasu pro leštěnky, oběd na trase, tím se vyjížďka prodlouží, návrat do okolo 16.00.
c) Trasu pro leštěnky, oběd na trase , návštěva něčeho zajímavého na trase, návrat okolo 16.00.

Bahňáci a) Trasu polní, lesní cesty, vzít si sebou svačinu, využít Babiny pro ty co chtějí bláto a trochu těžší terén. Návrat na Trumpetku okolo 16.00.
b) Trasu jako a) ale oběd na cestě.
c) Trasu jako a) návštěva něčeho zajímavého na trase.

Ještě k těm bahňákům. Možná jsi si všimnul, že spousta těch co dříve jezdili bahňáky už se těmto úsekům vyhýbají.
A teď ještě vyřešit tu náplň volného času aktivitami, které by zaujali všechny podle jejích zájmů ?
Jinak já jsem pro variantu a) pro obě skupiny.

Ahoj Ivane,

Nemyslím si, že by se po obědě už téměř nikomu nechtělo na další vyjížďku. Ano, někteří neodolají chuti dát si pivo, někteří si potřebují zdřímnout a je správné jim to všem umožnit. Ale spoustu lidí také neláká tam celé odpoledne sedět, ostatně u piva si pokecali už v pátek večer. Pokud vyjížďka a program obecně skončí ve 14h, nemůže tě překvapit, když se polovina lidí sbalí a odjede. Jasně, někteří by po vyjížďce odjeli i tak z rodinných a podobných důvodů, ale spousta dalších jen protože má lepší využití volného času. Udělat ten program tak, aby se každý mohl zúčastnil těch aktivit, které ho zajímají.
Ohledně toho, že vhodná místa pro třetí vyjížďku většinou nejsou hned za kempem, není problém kousek popojet po silnici. Přesunout se 20km obvykle trvá přijatelných 20 minut.

Ohledně absence aktivity na tomto fóru, to dle mého souvisí s tím, že není moc o čem diskutovat. Nové Dněpry ani Uraly nejsou. Noví lidé také prakticky nejsou. Nové srazy nejsou. Vůbec nic se neděje. Každý rok jsou stejné srazy, proběhnou stejně a dovedu předem odhadnout i kdo tam přijede a na těch v České půlce republiky budu znát nejspíš všechny účastníky. Vůbec nic se nemění, pouze pomalu stárneme. Naprostá většina z nás má tyto stroje přes 10 let a tak ani nepotřebuje s ničím poradit. Pak fórum opravdu slouží jen k potvrzení termínů srazů. Možná fórum trochu ožije, až se budeme navzájem radit, jak na Uralech nahradit díly, které už nepůjdou nikdy sehnat.

Ahoj Michale.
Jsem rád, že jsi reagoval na problematiku srazů.
Možná, že se Ti podaří trochu rozproudit diskuzi na tomto fórum, ale moc iluzí si nedělám. V současnosti je Ural forum, konkrétně tato část, mrtvé fórum.
Většina příspěvků se týká termínu srazů a občas vyjádření organizátorů, jak sraz proběhl. Ale na toto téma už jsem se snažil dříve diskusi otevřít, ale celkem bez úspěchu.
K těm vyjížďkám.
Od začátku jsme byli se Zdeňkem proti vyjížďkám pro leštěnkáře. Vyjížďky jsme dělali tak, aby tam byla velká část jízdy po polních a lesních cestách. Snažil jsem se omezit co nejvíce jízdu po asfaltu.
Je pravda, že některé majitele Uralů a Dněprů právě ta chybějící jízda mimo terén chyběla a proto se našeho srazu neúčastnili. Ale myslím, že nikdy nebyla bahňácká vyjížďka nesjízdná, nebo vyloženě rozbíjející motocykly.
To že jednokolkáři mají někdy trochu problém, hlavně když zaprší k tomu asi patří. Nikdy tam nejsou sami, vždy někdo pomůže. Když si vzpomenu, jak jsem se trápil s jednokolkou u Pavla v Rozhraní nebo na zimních srazech, bral jsem to tak, že mám jednokolku a hotovo.
K délce vyjížďky.
Letos jsem najel trasu o celkové délce 90 km a kousek. Jízda mimo asfalt tvořila asi polovinu. Kdyby to šlo, dal bych terén všude, ale nějak se z Trumpetky do toho terénu musím dostat a potom se zase vrátit.
Když jsem to jel sám, bez zastávek na kouření, bez tlačení a dalších zastávek, které v případě kolony nastanou, trvalo mi to 4 hodiny 20 minut.
To si myslím, že to není tak krátká vyjížďka.
A to nebyl na trase plánovaný oběd. Pokud bych to udělal ještě s obědem , eventuálně s nějakou akcí v rámci vyjížďky tak by to trvalo celkem dlouho.
Na základě situace při vyjížďce, kdy to nešlo tak rychle jako když jsem jel sám, tak jsem to zkrátil na 70 km.
Někteří, se mnou asi nebudou souhlasit, ale i se Zdeňkem jsme se shodli, že na vyjížďce se má jezdit a proto jsme již dříve odbourali zastávky v muzeích a podobných místech i když netvrdím, že některá místa nestojí za shlédnutí. Ale ne v rámci této akce.
Ještě k letošní Trumpetce.
Poprvé jsem zařadil vyjížďku pro leštěnkáře. Vzhledem k poměrně slabé letošní účasti se jí zúčastnily pouze 4 motocykly. Ale uskutečnila se .
Letošní účast byla ze všech srazů nejslabší. Podepsala se na ní nemocnost, jiné akce a mnoho dalších důvodů.

K návrhům:

Pořádat 3 paralelní vyjížďky s možností dřívějšího návratu pro ty co se unaví by šlo. Ale bylo by to náročné pro organizátory a nedává to smysl při nižší účasti.

Když si promítnu, kdo se srazů účastní myslím, že tolik starců co potřebují odpočinek po obědě tam zase není.

Další návrh.

Napadlo mě udělat vyjížďku jako sérii krátkých navazujících vyjížděk:
Začít dřív, v 9:30 je většina účastníků již vzhůru a nasnídaná.
Začít zlehka snadnější dopolední vyjížďkou pro všechny, pouze asfalt a lehce sjízdné nezpevněné cesty. V poledne oběd s návratem pro znavené.
Po obědě terénní vyjížďku s náročnými úseky dejme tomu do 16h s danými body pro snadné odpojení a dřívější návrat pro ty, kterým dojdou síly.
Od 16h do 18h pak třetí vyjížďku pro skalní, kterým to ještě nestačilo. V případě zájmu určenou pouze pro 2WD.

Tato varianta není úplně k zahození, ale mám obavy, že pokud se všichni vrátíme na oběd, už se asi nebude chtít nikomu nikam vyrážet . Obzvlášť když se dobří nají a pivu neodolají.

Třetí vyjížďka pro skalní. To by šlo asi jenom u Pavelků, kde je terén hned za táborem.

Za mě.

Nechat to tak jak to je. Připravit vyjížďku pro leštěnkáře a bahňáky.
Ještě k organizaci času po vyjížďce.
Nechat celý zbytek dne volný, nebo něco organizovat ?

Vyjížďka je hlavním bodem srazu. Zde si společně užijeme potěšení z jízdy, společný zájem který nás spojuje. Pro mnohé je to hlavní důvod, proč na sraz vůbec jedou.
Jenže zde se také potkají rozdíly mezi námi a pořadatelé řeší, jak vyhovět pokud možno všem. Výsledkem ale také může být, že je spokojen jen někdo, nebo dokonce nikdo.
Pro jedny z nás jsou naše stroje terénními speciály, které mají dostat zabrat a sem tam něco rozbít patří k věci. Pro druhé jsou to historické veterány, které je nutné uchovat v původním stavu.
Někdo má rád bahno, druhý čistotu, někdo klidný relax, druhý sportovní pojetí.
A také jsme různých věkových kategorií a zdravotních stavů. Někteří si po dvouhodinové vyjížďce potřebují na dvě hodiny lehnout do stanu, jiní by nejraději jezdili od 9 ráno do 18 odpoledne.

Jak to funguje doposud?
Máme tu srazy s tradicí silničních vyjížděk, jako je Homolka nebo Pavlův Sázavský sraz a srazy s tradicí terénních vyjížděk, jako byla Šumava nebo zejména Rozhraní. Účastníci většinou věděli, do čeho jdou a podle toho si srazy vybírali. Litoměřice a také Šumava obvykle pořádají oddělenou vyjížďku pro čistě silniční stroje, ale to zase při menším počtu účastníků nemusí vycházet.
Nicméně Šumava už není zdaleka taková jako dříve. A kdo letos vyrazil do Rozhraní se vzpomínkami na Pavlovy vyjížďky před 10 a více lety, mírně řečeno nebyl zrovna potěšen.
Také mi připadá, že jsou vyjížďky čím dál kratší. Vyjíždí se obvykle mezi desátou a jedenáctou, končí se v lepším případě ve tři, ale často i ve dvě a to včetně hodinového oběda. Některé vyjížďky končí dokonce ve 13h a na Extrém srazu se mnohdy stihneme vrátit dřív, než vám zcela vychladne čaj.

Samozřejmě je možnost, aby se někteří účastníci navzájem domluvili a po vyjížďce se ještě vyrazili projet. Ale to většinou ztroskotá na tom, že nikdo z nich okolí srazu nezná, neví kde jsou zajímavé cesty a kterým místům se vyhnout kvůli hrozícím konfliktům s domorodci.

Šlo by to vymyslet a zorganizovat nějak jinak?
Pořádat 3 paralelní vyjížďky s možností dřívějšího návratu pro ty co se unaví by šlo. Ale bylo by to náročné pro organizátory a nedává to smysl při nižší účasti.

Napadlo mě udělat vyjížďku jako sérii krátkých navazujících vyjížděk:
Začít dřív, v 9:30 je většina účastníků již vzhůru a nasnídaná.
Začít zlehka snadnější dopolední vyjížďkou pro všechny, pouze asfalt a lehce sjízdné nezpevněné cesty. V poledne oběd s návratem pro znavené.
Po obědě terénní vyjížďku s náročnými úseky dejme tomu do 16h s danými body pro snadné odpojení a dřívější návrat pro ty, kterým dojdou síly.
Od 16h do 18h pak třetí vyjížďku pro skalní, kterým to ještě nestačilo. V případě zájmu určenou pouze pro 2WD.

Máte jiné nápady?