od Dněprák » 04 zář 2017, 17:56
A je dobojováno. Poslední z tria těch srazů nepořádaných Pavlem Kučerou a Pavelkovci je za námi. Tedy Šumava, Homolka a po Píšťanech nově Trumpetka.
Po problémech s hledáním místa a stanovením termínu, se vše nakonec podařilo. Termín, jak už bylo několikrát psáno je trochu problematický, ne každému vyhovuje a navíc srpen a začátek září je docela přesrazováno.
Jak to tedy vidím já, z pozice organizátora.
Nejprve bych chtěl poděkovat za účast těm, kteří se vydali na neznámé místo, nehledě na mizerné počasí, které pravděpodobně dost zájemců odradilo.
Ano, počasí a to hlavně v pátek, který je vlastně rozhodujícím dnem pro účast nebo neúčast se tedy předvedlo v plné své ošklivosti. Déšť, který trval celý den až do zhruba 19. hodin a poměrně chladno. Roman Trčka ( Zamykač) jako jediný přijel suchý, protože vyjížděl až večer v 9 hodin, takže vůbec nezmokl. Ale všichni ostatní a hlavně Ti co to měli dál, jako Franta Buřval s kulometčíkem a spolu s ním jedoucí na sólu Pavel Kern, si zaslouží uznání, že to nevzdali.
Rovněž tak skupina šumavských borců pod vedení svého šerifa Jirky Kopáčka si užili deště a navíc ještě závad, které se u nich objeví při cestě na sever.
Určitě je někde v hloubi duše nahlodávala myšlenka, jestli jim to za to utrpení vlastně stojí. Ale když potom za tmy přijedou a v teple u krbu je přivítá parta stejně postižených, do žaludku si dají něco dobrého, mají možnost se usušit a ještě jim k tomu potom hraje Tondovo trio, většina si to potom vyhodnotí, že to za to stojí.
Ani jsem nepočítal, že přijede někdo s dětmi. a přesto se našli tací, kteří přijeli. Roman Jandera s rodinou, Jarda Jandera se synem, Jindra Krammer se synem a Franta Buřval s vnukem.
Celkem dorazilo v pátek 20 strojů.
V sobotu ráno a dopoledne dalších 5.
A ještě jeden jen na ukázku, jak je pěkně udělaný - z Poříčí
4 motocykly sólo a zbytek rusové se sajdou.
Celkem 26 strojů.
Večer dorazilo Tonckovo trio z Poličky. Bylo to vůbec poprvé, co se mi podařilo Tondu uhnat. Ale i to je konečně úspěch. Bohužel vzhledem k jeho vytíženosti mohl být pouze v pátek. I za to jsem ale rád.
Samozřejmě večer již potom probíhal klasicky. Tondovy písničky se skvělými texty týkající se Dněprů , Uralů, jejich poruch a dalších zážitků s nimi jsou vždy kořením těchto srazů.
Snad to nebylo naposled a snad se mi podaří aby někdy byl na celý víkend.
Ráno bylo konečně bez deště a vypadalo to, že snad nezmokneme.
Snídaně byla včas ,byla výborná a rozmanitá, včetně domácího štrůdlu Ale k zabezpečení stravy a všeho co se týká našeho pobytu se ještě vrátím.
Vyjížďka, původně plánovaná na 9. 00. se o půl hodiny zpozdila a díky tomu jsem musel jeden úsek vyjížďky vynechat, aby jsme byli včas na obědě.
Na vyjížďku vyrazilo celkem 15 strojů. Nevyjel Petr a Jirka, kteří potřebovali doladit stroje po večerních poruchách. Samozřejmě nejeli jezdci na sólech, kromě Jirky z Jirkova, který na své krosce vyjížďku absolvoval.
Vyjížďka se nesla v duchu, ztrať se kdo můžeš. Na každém srazu se stane, že někdo zabloudí, nebo se zpozdí a je hledán.
Podařilo se nám to dovést k dokonalosti, kdy jsme se hledali v okruhu 15 km a to celkem ve třech skupinkách a ne a ne zjistit kde kdo je.
Ale vidím dvě základní příčiny tohoto stavu.
První chybou bylo špatná organizace a spojení mezi vedoucím a posledním v koloně. To je tedy chyba moje a příště už se to nestane.
A druhou příčinu vidím v tom, že se jednotliví účastníci navzájem nehlídají. Mělo by být pravidlem to, že pokud projíždím křižovatkou nebo někde odbočuji a nevidím jezdce za sebou, musím počkat na něj, tak aby věděl kam dál.
A tak by to mělo být i v nadsázce až třeba k vedoucímu kolony. Pokud by se tato situace nepodchytila díky špatné domluvě s vedoucím a posledním, došlo by k tomu , že najednou zjistím, že jsem sám. V ten moment se musím vrátit a postupně nacházet na trase ty co neví kam dál.
A další chyba je, pokud jedou zabloudivší dál a někde sjedou z trasy. Potom nepomůže ani motospojka, kterou plnil velmi dobře Jirka z Jirkova a vracel se zpět po trase, jestli někoho nenajde. Samozřejmě nejde to pokud sjede z plánované trasy.
Takže další pravidlo by mělo být to, že pokud nevím kam dál, vrátím se na poslední místo kde jsem byl ještě na trase. Potom ho motospojka najde.
Ještě k vyjížďce. Snažím se držet toho, že tyto motocykly jsou tak trochu terenní a proto by vyjížďka nějaký ten terén mít měla. Na rozdíl od některých jsem příznivcem bláta a proto se snažím nějaké to bláto najít. Letos si myslím, že se mi to trochu povedlo a nějaké to blátíčko bylo. Potěšilo mě, že nikdo neodmítl jet do tohoto terénu. Ani Láda s Retrem a to je proklatě nízko. A i Mka tam vjela. A podle vyjádření Petra žádný problém.
Takže dopolední část byla taková lehčí, začátek na asfaltu, potom šotolina, jedna větší kaluž pod tratí a potom už převážně písčité lesní cesty. Trochu pozlobil Imrův Dněpr, ale Michal ho v pohodě dotáhl na laně až na oběd.
Oběd byl jako vždy v Nučnicích bez problémů. Tam jsme se rozrostli o další stroje. Hipík, Davy, Ruda a Petr a taky Jirka s Lukášem, kteří svému Dněpru domluvili.
Odpolední část, která se nesla ve znamení bloudění, hledání, ale i opětovného opravování začala pěknou kluzkou a blátivou cestou mezi chmelnicemi a poli. Dopracovali jsme se až k Rašovicím, kde jsme se opět spojili se zbloudilou skupinou. Sjeli jsme polní a lesní cestou na hrádek Helfenburk. Začlo krápat a tak se někteří převlékli preventivně do nepromoků.
Z hrádku jsme pokračovali docela prudkým sjezdem dolů. Tam jsem si myslel, jestli to nebylo moc, ale prý ne.
A další úsek byl ten, co bylo nejvíce vody a bláta. I když pro některé, jako třeba Michal nebo Martin to zase tak nic moc nebylo, ale aspoň něco. Taky jeli všichni, kromě retra.
Před koncem tohoto úseku nás našla šumavská skupina, která nás dojela cestou, kterou jsem při hledání trasy zavrhl, pro příliš velký padák dolů. Ale holt šumaváci jsou šumaváci. I když jak říkal Jirka při sjezdu dolů se zablokovanými všemi koly, jestli to dál nepůjde až dojedou dolů, jak asi dostanou motorky nahoru.
Potom už jízda, trochu po asfaltu a potom úsek do kopce. Tady bylo trochu kamení, ale nic hrozného.
A poslední lesní úsek přinesl jedno překvapení. Když jsem vjížděl do lesa viděl jsem indiány. Ani mě to nepřekvapilo, protože jsem si myslel, že si někdo na ně hraje. Když jsem vzápětí viděl vodníka už jsem trochu znejistěl.
Následovala Karkulka s vlkem a mnoho dalších pohádkových postaviček a mezi tím plno dětí a rodičů.
Vjeli jsme doprostřed pohádkového lesa. Takže zrovna tak, jak jsme byli překvapeni my, tak byli asi překvapeni organizátoři a návštěvníci. Někteří se usmívali a mávali( nebo hrozili ?)
nevím.
Možná potom popisovaly děti tuto akci jako, že viděli vlka, karkulku, vodníka a mnoho dalších postaviček a taky tam jely pohádkové motorky.
Po návratu a krátkém odpočinku měl proběhnout Píšťanský, nyní již asi Trumpetovský trojboj tříčlenných družstev.
Lidí bylo málo a tak se vytvořila pouze tři družstva. V tomto trojboji zvítězilo družstvo ve složení Jirka Kopáček, Lukáš Kopáček a Jindra Krammer.
Druzí skončili Roman Jandera, Martin Krčmář a Jan Stýblo a na třetím místě Roman Trčka, Jarda Jandera a Jan Štěpanský.
Silákem srazu se stal Roman Trčka, druhý byl Martin Krčmář a třetí Jirka Kopáček.
Více soutěží letos nebylo, protože jsem nevěděl, co vše tam bude možné podniknout. Tak až příště.
Ještě jedno ocenění bylo uděleno. A to Michalovi Trčkovi za jeho vynaložené úsilí při vytahovaní uvízlých motocyklů, odtažení nepojízdných motocyklů a to nejen na tomto srazu, ale všude , kde byl. Díky Michale.
A po těchto soutěžích a vyhodnocení bylo pokračováno jako všude na srazech, kde zrovna nehraje Tonda. To znamená jídlo, pití, pokec o tom jak to vše proběhlo, nějaké to promítání
a tak dále.
Na závěr bych si nechal zhodnocení jak o nás bylo postaráno. Jedním slovem - SKVĚLE.
Majitel Bistra u Trumpetky Martin Nechyba a jeho paní se o nás starali opravdu vzorně.
Od zabezpečení tepla, skvělého jídla, včetně snídaní. Martin ochotně poradil, pomohl pokud jsem něco potřeboval.
Zrovna tak obsluhující personál.
Takže pokud to shrnu, není důvod proč by další, již 9.ročník setkání Uralů a Dněprů neměl proběhnout znovu v Bistru u Trumpetky.
A tak tedy ještě jednou díky všem za účast, soutěžícím za soutěžení a zase někdy příště.
A je dobojováno. Poslední z tria těch srazů nepořádaných Pavlem Kučerou a Pavelkovci je za námi. Tedy Šumava, Homolka a po Píšťanech nově Trumpetka.
Po problémech s hledáním místa a stanovením termínu, se vše nakonec podařilo. Termín, jak už bylo několikrát psáno je trochu problematický, ne každému vyhovuje a navíc srpen a začátek září je docela přesrazováno.
Jak to tedy vidím já, z pozice organizátora.
Nejprve bych chtěl poděkovat za účast těm, kteří se vydali na neznámé místo, nehledě na mizerné počasí, které pravděpodobně dost zájemců odradilo.
Ano, počasí a to hlavně v pátek, který je vlastně rozhodujícím dnem pro účast nebo neúčast se tedy předvedlo v plné své ošklivosti. Déšť, který trval celý den až do zhruba 19. hodin a poměrně chladno. Roman Trčka ( Zamykač) jako jediný přijel suchý, protože vyjížděl až večer v 9 hodin, takže vůbec nezmokl. Ale všichni ostatní a hlavně Ti co to měli dál, jako Franta Buřval s kulometčíkem a spolu s ním jedoucí na sólu Pavel Kern, si zaslouží uznání, že to nevzdali.
Rovněž tak skupina šumavských borců pod vedení svého šerifa Jirky Kopáčka si užili deště a navíc ještě závad, které se u nich objeví při cestě na sever.
Určitě je někde v hloubi duše nahlodávala myšlenka, jestli jim to za to utrpení vlastně stojí. Ale když potom za tmy přijedou a v teple u krbu je přivítá parta stejně postižených, do žaludku si dají něco dobrého, mají možnost se usušit a ještě jim k tomu potom hraje Tondovo trio, většina si to potom vyhodnotí, že to za to stojí.
Ani jsem nepočítal, že přijede někdo s dětmi. a přesto se našli tací, kteří přijeli. Roman Jandera s rodinou, Jarda Jandera se synem, Jindra Krammer se synem a Franta Buřval s vnukem.
Celkem dorazilo v pátek 20 strojů.
V sobotu ráno a dopoledne dalších 5.
A ještě jeden jen na ukázku, jak je pěkně udělaný - z Poříčí
4 motocykly sólo a zbytek rusové se sajdou.
Celkem 26 strojů.
Večer dorazilo Tonckovo trio z Poličky. Bylo to vůbec poprvé, co se mi podařilo Tondu uhnat. Ale i to je konečně úspěch. Bohužel vzhledem k jeho vytíženosti mohl být pouze v pátek. I za to jsem ale rád.
Samozřejmě večer již potom probíhal klasicky. Tondovy písničky se skvělými texty týkající se Dněprů , Uralů, jejich poruch a dalších zážitků s nimi jsou vždy kořením těchto srazů.
Snad to nebylo naposled a snad se mi podaří aby někdy byl na celý víkend.
Ráno bylo konečně bez deště a vypadalo to, že snad nezmokneme.
Snídaně byla včas ,byla výborná a rozmanitá, včetně domácího štrůdlu Ale k zabezpečení stravy a všeho co se týká našeho pobytu se ještě vrátím.
Vyjížďka, původně plánovaná na 9. 00. se o půl hodiny zpozdila a díky tomu jsem musel jeden úsek vyjížďky vynechat, aby jsme byli včas na obědě.
Na vyjížďku vyrazilo celkem 15 strojů. Nevyjel Petr a Jirka, kteří potřebovali doladit stroje po večerních poruchách. Samozřejmě nejeli jezdci na sólech, kromě Jirky z Jirkova, který na své krosce vyjížďku absolvoval.
Vyjížďka se nesla v duchu, ztrať se kdo můžeš. Na každém srazu se stane, že někdo zabloudí, nebo se zpozdí a je hledán.
Podařilo se nám to dovést k dokonalosti, kdy jsme se hledali v okruhu 15 km a to celkem ve třech skupinkách a ne a ne zjistit kde kdo je.
Ale vidím dvě základní příčiny tohoto stavu.
První chybou bylo špatná organizace a spojení mezi vedoucím a posledním v koloně. To je tedy chyba moje a příště už se to nestane.
A druhou příčinu vidím v tom, že se jednotliví účastníci navzájem nehlídají. Mělo by být pravidlem to, že pokud projíždím křižovatkou nebo někde odbočuji a nevidím jezdce za sebou, musím počkat na něj, tak aby věděl kam dál.
A tak by to mělo být i v nadsázce až třeba k vedoucímu kolony. Pokud by se tato situace nepodchytila díky špatné domluvě s vedoucím a posledním, došlo by k tomu , že najednou zjistím, že jsem sám. V ten moment se musím vrátit a postupně nacházet na trase ty co neví kam dál.
A další chyba je, pokud jedou zabloudivší dál a někde sjedou z trasy. Potom nepomůže ani motospojka, kterou plnil velmi dobře Jirka z Jirkova a vracel se zpět po trase, jestli někoho nenajde. Samozřejmě nejde to pokud sjede z plánované trasy.
Takže další pravidlo by mělo být to, že pokud nevím kam dál, vrátím se na poslední místo kde jsem byl ještě na trase. Potom ho motospojka najde.
Ještě k vyjížďce. Snažím se držet toho, že tyto motocykly jsou tak trochu terenní a proto by vyjížďka nějaký ten terén mít měla. Na rozdíl od některých jsem příznivcem bláta a proto se snažím nějaké to bláto najít. Letos si myslím, že se mi to trochu povedlo a nějaké to blátíčko bylo. Potěšilo mě, že nikdo neodmítl jet do tohoto terénu. Ani Láda s Retrem a to je proklatě nízko. A i Mka tam vjela. A podle vyjádření Petra žádný problém.
Takže dopolední část byla taková lehčí, začátek na asfaltu, potom šotolina, jedna větší kaluž pod tratí a potom už převážně písčité lesní cesty. Trochu pozlobil Imrův Dněpr, ale Michal ho v pohodě dotáhl na laně až na oběd.
Oběd byl jako vždy v Nučnicích bez problémů. Tam jsme se rozrostli o další stroje. Hipík, Davy, Ruda a Petr a taky Jirka s Lukášem, kteří svému Dněpru domluvili.
Odpolední část, která se nesla ve znamení bloudění, hledání, ale i opětovného opravování začala pěknou kluzkou a blátivou cestou mezi chmelnicemi a poli. Dopracovali jsme se až k Rašovicím, kde jsme se opět spojili se zbloudilou skupinou. Sjeli jsme polní a lesní cestou na hrádek Helfenburk. Začlo krápat a tak se někteří převlékli preventivně do nepromoků.
Z hrádku jsme pokračovali docela prudkým sjezdem dolů. Tam jsem si myslel, jestli to nebylo moc, ale prý ne.
A další úsek byl ten, co bylo nejvíce vody a bláta. I když pro některé, jako třeba Michal nebo Martin to zase tak nic moc nebylo, ale aspoň něco. Taky jeli všichni, kromě retra.
Před koncem tohoto úseku nás našla šumavská skupina, která nás dojela cestou, kterou jsem při hledání trasy zavrhl, pro příliš velký padák dolů. Ale holt šumaváci jsou šumaváci. I když jak říkal Jirka při sjezdu dolů se zablokovanými všemi koly, jestli to dál nepůjde až dojedou dolů, jak asi dostanou motorky nahoru.
Potom už jízda, trochu po asfaltu a potom úsek do kopce. Tady bylo trochu kamení, ale nic hrozného.
A poslední lesní úsek přinesl jedno překvapení. Když jsem vjížděl do lesa viděl jsem indiány. Ani mě to nepřekvapilo, protože jsem si myslel, že si někdo na ně hraje. Když jsem vzápětí viděl vodníka už jsem trochu znejistěl.
Následovala Karkulka s vlkem a mnoho dalších pohádkových postaviček a mezi tím plno dětí a rodičů.
Vjeli jsme doprostřed pohádkového lesa. Takže zrovna tak, jak jsme byli překvapeni my, tak byli asi překvapeni organizátoři a návštěvníci. Někteří se usmívali a mávali( nebo hrozili ?)
nevím.
Možná potom popisovaly děti tuto akci jako, že viděli vlka, karkulku, vodníka a mnoho dalších postaviček a taky tam jely pohádkové motorky.
Po návratu a krátkém odpočinku měl proběhnout Píšťanský, nyní již asi Trumpetovský trojboj tříčlenných družstev.
Lidí bylo málo a tak se vytvořila pouze tři družstva. V tomto trojboji zvítězilo družstvo ve složení Jirka Kopáček, Lukáš Kopáček a Jindra Krammer.
Druzí skončili Roman Jandera, Martin Krčmář a Jan Stýblo a na třetím místě Roman Trčka, Jarda Jandera a Jan Štěpanský.
Silákem srazu se stal Roman Trčka, druhý byl Martin Krčmář a třetí Jirka Kopáček.
Více soutěží letos nebylo, protože jsem nevěděl, co vše tam bude možné podniknout. Tak až příště.
Ještě jedno ocenění bylo uděleno. A to Michalovi Trčkovi za jeho vynaložené úsilí při vytahovaní uvízlých motocyklů, odtažení nepojízdných motocyklů a to nejen na tomto srazu, ale všude , kde byl. Díky Michale.
A po těchto soutěžích a vyhodnocení bylo pokračováno jako všude na srazech, kde zrovna nehraje Tonda. To znamená jídlo, pití, pokec o tom jak to vše proběhlo, nějaké to promítání
a tak dále.
Na závěr bych si nechal zhodnocení jak o nás bylo postaráno. Jedním slovem - SKVĚLE.
Majitel Bistra u Trumpetky Martin Nechyba a jeho paní se o nás starali opravdu vzorně.
Od zabezpečení tepla, skvělého jídla, včetně snídaní. Martin ochotně poradil, pomohl pokud jsem něco potřeboval.
Zrovna tak obsluhující personál.
Takže pokud to shrnu, není důvod proč by další, již 9.ročník setkání Uralů a Dněprů neměl proběhnout znovu v Bistru u Trumpetky.
A tak tedy ještě jednou díky všem za účast, soutěžícím za soutěžení a zase někdy příště.